Černá hvězda Michael Essien

Základní obratel našeho týmu, mícha naší zálohy. Kontroverzní přestup, kontroverzní osoba oblíbená naším bývalým kontroverzním trenérem. Michael Essien skrývá mnohá tajemství a jako hráč nás nikdy nepřestane překvapovat.

Narozen v Accře, Ghana. Jako většina mladých afrických kluků snil o kariéře v Evropě. Začal hrát za místní Liberty Professionals FC a čekal na svou příležitost. Ta přišla poměrně brzo, v sedmnácti letech odletěl s výběrem své věkové kategorie na mistrovství, které se konalo na Novém Zélandu. Od té chvíle nedal skautům z Evropy spát.

V osmnácti letech se upsal Bastii SC. V základu pevnou pozici neměl. Hrál, kde bylo potřeba. V obraně vystřídal všechny fleky, až se zranil spoluhráč ze středu pole a před Mikou se otevřeli nové dveře. Chtěl hrát a tak místo v záloze musel vzít.

A začala se rodit legenda..

Z prachu a popela se zrodil nový Michael Essien, jehož nezastavilo nic. Opanoval zálohu francouzské ligy a svým nenapodobitelným způsobem doslova dovlekl Bastii až do Poháru UEFA. Protihráči se při jménu Essien otřásali a spousta klubů z Francie pochopila, že je lepší mít Essien při než proti sobě.

Hlásil se PSG, Marseille, Lyon a kluby z Merseyside. Můžeme jen děkovat Paní Prozřetelnosti, že Liverpool s Evertonem nakonec zanechaly námluv. Bastia sice kývla PSG, ale Michael si vybral nejlepší klub v celém hexagonu - Olympique Lyonnais.

Záhy se stal důležitým článkem klubu z Aix- en- Provence. Stal se defenzivním štítem s byzoní sílou a pomohl Lyonským k dvěma z jejich mnoha titulů. V roce 2005 byl zvolen nejlepším hráčem v Ligue 1 a o jeho síle se mluvilo v celé Evropě.

Pak přišlo přestupové okénko v roce 2005 a gentleman v kabátě od Armaniho, který byl zvyklý na to, že jeho boss mu koupí kohokoli. A tento elegán si ukázal na Michaela.

Lyon i Michael se vzpouzeli. Pak Michael chtěl, pak zas nechtěl, pak řekl, že Chelsea je strašná a že za ní nikdy hrát nebude. A nakonec tvrdošíjně prohlásil, že jestli ho Lyon nepustí, nebude hrát. A tak se jedna z nejdelších, nejkontroverznějších přestupových ság uzavřela štastně pro modrý klub. Ale Lyon se mohl radovat také, dostal za mladého Afričana 24,4 milionů liber. Essien byl tak dražší než Drogba a v ceně ho překoval jen Ševčenko.

Londýnský lev salónů

Byl to Mourinhův miláček. Nedal na něj dopustit, všude ho bránil a jako poklad ho nepřetržitě leštil. A vybrousil ho v přenádherný diamant. Stal se věrným leníkem klubu a vynikajícím hráčem. Po pramálo měsících to nebylo Lampard a Essien, nýbrž Lampard - Essien.

Michael však zažil i černější období. Ze začátku ho fanoušci odsuzovali kvůli jeho dřívějším výrokům proti Chelsea. Pak však pochopili, že novináři jsou ochotni si vymyslet a překroutit cokoli. Velice rychle si zvykl na anglické prostředí a na styl hry, ale párkrát to opravdu přehnal. Doteď ho nesnášejí fanoušci ostatních klubů za vyloženou prasárnu, kdy skolil Hamanna (který pak přijal veřejnou omluvu).

Párkrát tam také byla aférka, že Mika řídil opilý atd. Věc s Hamannem mu oplatil tenkrát kapitán WestHamu Reo - Coker, když museli Essiena odnést z hřiště a ten byl tři týdny zraněn. S góly se roztrhl pytel až po zápasu s Tottenhamem v březnu 2006. A doteď máme jistě všichni v paměti jeho dělovku, která přesně zapadla do sítě Arsenalu.

V sezóně 2006 / 2007 byl jeho výkon naprosto nepředstavitelný, dokonalý, nenapodobitelný, nenahraditelný. A dostal cenu fanoušků za Chelsea hráče roku a cenu za gól proti Gunners. Mika se naučil bránit jako rozený bek, vbíhat do útoku z druhé vlny, hlavičkovat jako nejostřílenější útočník a pálit jako kdyby byl kanón.

Stal se třpytícím se zlatem v naší záloze a nedokážeme si bez něj tým představit. Už stačí jen popřát mu zdravé nohy a vše nejlepší do dalších let.

Karbaník John Obi Mikel

Říká se, že každý tým potřebuje provokatéra. Hráče, který neustále hecuje spoluhráče, rýpe do protihráčů a prostě celkově si nedá pokoj. Voilá, tu máte Johna Obi Mikela.

Jestliže hledáte postavu, která je rozporuplná a vyžíváte se s přestupových machinacích, podepisování smluv a těch intrik okolo, John je pro Vás ten nejšťavnatější případ.

Jméno Mikel vyfasoval po šampionátu sedmnáctek v roce 2003. Jeho jméno v pase je normálně psáno Michael, ale komentátor to zkomolil a John si tu de facto přezdívku ponechal.

Jako mladík z Nigérie a syn státního úředníka neměl jednoduchou cestu. Svými výkony však zaujal. Mládí strávil v klubech Plateau United a Ajax Cape Town.

V roce 2005 začal ten šílený kolotoč. Mikel kývnul Manchesteru, ale už mel podepsáno v Oslu. Celý případ se řešil jak mediálně, tak soudně. Vlastně nebylo jasné, komu chlapec patří. A pak že obchod s masem už z Evropy vymizel.

Aby v tom nebyl zmatek, do toho všeho se vložila Chelsea v čele s Mourinhem, který prostě Obiho chtěl za každou cenu. Zkrátka a dobře stalo se moderním mít ve svém středu mladého nadějného fotbalistu a ještě to byla ideální příležitost jak naštvat United.

Čert ví, jakým stylem nakonec Blues tohoto hráče uhnali. Stal se však nepřítelem pro fanoušky Red Devils, neboť dva týdny před přestupem k nám prohlásil, že za jiný klub než za ManUtd nikdy nechce hrát. Holt, stane se...

Manchester dostal peníze, Lyn dostal peníze a José dostal Mikela. Všichni spokojeni. Až na nás. Mikel se projevil hned při prvních zápasech jako rozmazlené děcko bez respektu. Při jednom zápase byl za hnusný zákrok vyloučen a rozbrečel se na hřišti. Tohle měla být budoucnost Chelsea?

Vedení a veřejnost Mourinhovi naznačila, že toho kluka musí zklidnit. José najel na tvrdý systém a jeho práce přinesla ovoce. Mikel byl jak beránek. Sice prudil a buzeroval, ale v rámci a jak to měl dovoleno.

Až zas jednou to takhle přehnal na finále Carling Cupu. Tak jistě, jen zatahal Tourého za dres, ale nervově vypjatý Kolo to nevydržel a vyjel po něm. A už to bylo. Pak se tam přihnal Lampard, Fabregas, Adebayor, Mourinho a Wenger. Obi viděl červenou.

Pověst karbaníka potvrzuje i letos. Červená proti Manchesteru United byla jasná a pokazila Chelsea celé utkání. Grant se na mladíka moc netváří a tak je jeho budoucnost zamlžená. Uvidíme, třeba se ještě prosadí a stane se nejlepším záložníkem světa (ale jako Fabregasův ročník to bude mít velice těžké).

Svým stylem může někomu připomínat Thierryho Henryho, svůj vzor, v začátcích kariéry. Zlí jazykové tvrdí, že neumí zakončovat a i na svůj věk je bláhově naivní. Salomon Kalou ale už několikrát prokázal, jakýže potenciál to v něm dřímá. Jen ho vypiplat.

Mladý Salomon se v osmnácti letech rozhodl opustit Pobřeží Slonoviny a zamířil za vrcholovým fotbalem. Při návštěvě svého bratra Bonaventura v Rotterdamu udělal dojem na kouče z tamního Feyenoordu a následně byl poslán v podstatě na farmu do Excelsioru Rotterdam.

Kalou svůj talent jen potvrzoval a Feyenoord si ho vytáhl po pouhých jedenácti zápasech v Excelsioru. V průběhu tří let se Salomon stal hvězdou nizozemské ligy, chtěla ho i holandská reprezentace pro mistrovství světa.

Kalou za národní výběr Pobřeží Slonoviny nikdy nehrál, proto by mohl klidně za reprezentaci vedenou Marcem Van Bastenem klidně nastoupit. Zažádal si o občanství, ale po velké aféře ho nezískal. Nizozemsko nakonec na MS neuspělo a Van Basten tvrdil, že kdyby byl Kalou mohl hrát, vypadalo by to úplně jinak.

V tu dobu už měl Salomona vyhlédnutého i José Mourinho. Mladý útočník, naštvaný z toho, že si nemohl na mistrovství zahrát, po nabídce Chelsea rád sáhl. Peněženka Romana Abramoviče proti perspektivním technikům nic nemá a Kalou se tak dostal do stejné ligy jako jeho idol.

Premiérová sezóna v modrém dresu rozhodně nebyla špatná. Salomon si na své konto připsal několik parádních branek a v nejsledovanější lize světa naplno ukázal svůj talent. Má před sebou ještě hodně sezón na to, aby ho rozvíjel.