Medieval II: Total War

Začalo to exotickým Shogunem a pokračovalo dalšími tituly, ve kterých jsme mimo jiné mohli nahlédnout do středověké Evropy i starověkých říší. Medieval II bude zeměpisně opět poměrně blízký nám Evropanům; už od ranně středověkého období – konkrétně roku 1080 - se můžete chopit vedení Anglie, Skotska, Francie, Ruska, Španělska, Portugalska, Benátek, Sicílie, Milána, Maurské říše, Egypta, Dánska, Turecké říše, Polska, Uherska, Byzantské říše a také Svaté říše římské, do které spadá i naše české území. Vaše strategické snažení může, v závislosti na volbě délky kampaně, trvat až do roku 1530.

Hlavní principy dobře známé z minulých dílů série zůstaly zachovány; tím máme na mysli zejména rozdělení hry na tahovou část odehrávající se na globální mapě, a taktické bitvy probíhající v reálném čase. Zatímco v prvním jmenovaném režimu v klidu rozmýšlíte nad tím, kam přesunout své armády, jak zvelebit města, které vojáky naverbovat či obstaráváte nějaké ty diplomatické aktivity, v taktických bitvách pochopitelně bojujete. Tedy, ne snad osobně, ale coby vojevůdce, který má na starosti šiky chrabrých vojáků všeho druhu. Ke střetům samozřejmě dojde více než často, ovšem pokud jste pacifisté a nesnesete pohled na frenetickou řežbu, lze nechat výsledek bitvy vygenerovat automaticky.

Mnohem zábavnější je samozřejmě pustit se do boje, ať už jde o střet v různých typech krajiny nebo při obléhání hradní pevnosti. Roli hraje nejen síla armád, ale pochopitelně i různé taktické kejkle beroucí v úvahu i terénní nerovnosti a podobně. Umělá inteligence není úplně špičková, ale při volbě vyšší obtížnosti se i tak zapotíte. Samozřejmě platí, že pokud patříte mezi zkušené taktiky, bude výsledek bitvy vždy lepší při manuálním vedení nežli při automatickém vypočítání výsledku. Hra obsahuje i možnost generovat si vlastní bitvy, nebo se vrhnout na nějaký předpřipravený historický střet; a soupeřem vám samozřejmě nemusí být jen počítač, ale i živý vyzyvatel.

Při globálním rozhodování budete často zvažovat všemožné aspekty svých kroků. Samozřejmě, ovládat obrovskou armádu může být lákavé, ale nezruinuje její žold vaši pokladnu? Samozřejmě, je tu válečná kořist... ale nebude výhodnější uzavřít s nejbližšími sousedy mír a snažit se vydělat zejména obchodem? Cest k vítězství, které v nejdelší variantě kampaně vyžaduje v podstatě ovládnutí celého herního světa – byť ne nutně vojenskou silou – je prostě více nežli jen postup ohněm a mečem.

Poměrně zajímavou novinkou je rozdělení vašich sídel na města a hrady. Jejich rozdíly jsou asi každému jasně patrné; zatímco města mají spíše ekonomickou funkci, hrady budou milovat příznivci vojenských tažení. Oba typy sídel lze různě vylepšovat a zvelebovat; a zatímco třeba ve městě se budete snažit o maximalizaci příjmů a případně další výhody, hrady vám jednak nabídnou důležité opěrné body obrany a také umožní verbovat rozmanité vojenské jednotky.

Důležitou roli ve hře opět hrají lidé. A tím nemáme na mysli jen běžné podané, kteří jsou zdrojem příjmů do vaší státní kasy (ale pokud jsou nespokojení, tak vám mohou také pěkně zavařit nějakou tou vzpourou), nebo vojáky, kteří se odvážně bijí za vaše, leckdy dost pochybné, cíle. Mluvíme zejména o specialistech, jako jsou třeba vrahové. Na co pak jsou asi dobří? Stejně jako již ninjové v prvním Shogunovi mají za úkol tiše zlikvidovat některou osobnost, která se vám příliš nezamlouvá, třeba nepřátelského generála. Řada dojde i na elegantní diplomaty, jejichž úkolem je například dojednávat aliance. Podobnou funkci mají princezny, které lze navíc lišácky provdat a utužit tak vztahy se silným spojencem. A ke slovu přijdou i v předchozích dílech zatím nepoužití obchodníci, kteří svou činností mohou zlepšit vaší finanční situaci. Dost často se samozřejmě vaše obchodní zájmy zkříží s plány jiného panovníka, takže není nouze o obchodní války. Které samozřejmě leckdy přerostou do střetů vojenských..

To ale samozřejmě není všechno. Máme k dispozici také náboženské hodnostáře. Náboženství zde totiž hraje veledůležitou roli. Jeho vliv nezasahuje jen vaše poddané (třeba při obsazení země s jiným nežli vaším majoritním náboženstvím je potřeba rychle situaci řešit, aby nedošlo k velkým nepokojům), ale vůbec veškeré dění. Papež, který zastává ve hře opravdu význačnou roli, je totiž chlapík vrtkavý a dost často na vás bude klást rozličné požadavky.

Copak o to, kostel v tom a tom městě klidně postavíte, ale ve chvíli, kdy po vás bude žádost účast na křížové výpravě, už vám do smích moc být nemusí. Stáhnout vojska bránící hranici před nájezdy mocichtivých sousedů není nic příjemného... ovšem časté odmítání papežových vrtochů může mít ještě fatálnější následky. Pokud upadnete v nemilost, postaví vás Řím do klatby, což je nemilé. Jednak se po vaší říši začnou prohánět inkvizitoři a upalovat kde koho (klidně včetně následníků trůnu), a k tomu si všichni vaši nepřátele rádi na vaše území zaútočí, jelikož se nemusí bát hněvu papeže, spíše naopak.

Graficky je hra opět úžasná. Globální mapa – ač pěkná a přehledná – ještě žádné velké grafické orgie nenabízí, zato zpracování bitev... Určitě hodně pomáhá fakt, že jednotliví vojáci jsou celkem rozmanití, a nejde tak o střety armád klonů. K dispozici je navíc velmi slušné množství různých druhů vojenských oddílů; samozřejmě si užijete různé pěší jednotky, ale i střelce, jízdu, a později třeba i mušketýry... Pochopitelně se jednotky liší i různými atributy závislými mimo jiné na místě původu.

Medieval II opět patří mezi špičku mezi strategickými hrami; série Total War zkrátka nezklamala. Skvělé zpracování a osvědčený systém společně s pár novinkami dávají zapomenout i na drobné chybky, jako jsou trhliny v umělé inteligenci či občas nevyvážené jednotky. Každopádně, pokud máte rádi historii a strategie, jedná se o skvělou volbu.